úryvek:
My jsme tečky oblohy,
tichý sbor tlukoucích srdcí.
My jsme oční víčko
velikosti galaxie,
otvírající se jako vycházející slunce.
Když se z něj podíváš
budeš pohlcen v
já jsem my jsme -
vířícím v křivce
vesmírné katedrály.
Zvuk je jednota.
Dlouhé vlny nemající horizonty,
jejich mapy
psané Stvořitelovým srdcem,
bumerang.
Poslouchej...
slyšíš ty jemné, vlnící se švy,
kterými můžeš projít?
Tam...
tam...
a tam...
báseň si můžete přečíst v sekci "Články z blogu na WingMakers"
